Jak přežít focení, i když před objektivem trpíte

„Honzo, my vůbec neumíme pózovat, budeme tam vypadat děsně křečovitě.“ Jestli tohle cítíte taky, jste v naprosté většině. Na schůzkách to slyším od devíti párů z deseti.

Chci vás hned na začátek uklidnit. Dobrý svatební portrét není o složitých pózách z módního časopisu. Je o pár malých tricích a lehkém vedení, abyste se cítili jistěji a nemuseli pořád řešit, jestli stojíte dobře.

Postoj a ruce dělají zázraky

Jak stát, aby vám to lichotilo

Nejhorší, co můžete udělat, je postavit se k foťáku čelem jako do občanky. Vždycky si stoupněte aspoň trochu bokem.

Jednu nohu lehce zkřižte přes druhou nebo ji dejte o krok dozadu a přeneste na ni váhu. Fyzika zafunguje hned – tělo se opticky zúží, postoj se uvolní a vy najednou přestanete vypadat, že čekáte na popravu.

Kam proboha s rukama?

Mrtvolně visící ruce podél těla fotku zabijí. Musí pořád něco dělat.

• Pro nevěsty: Nádherně vypadá jedna ruka ležérně opřená v pase. Tu druhou nechte držet kytici. Důležitý detail: kytici držte někde v úrovni pupíku, netahejte si ji nahoru k prsům jako ochranný štít.
• Pro ženichy: Záchrana zní: jedna ruka napůl v kapse (stačí palec dovnitř). Ta druhá prostě obejme nevěstu, třeba kolem ramen nebo v pase.

Jak dělám to „přirozené“ focení

Neuslyšíte ode mě věci typu „teď se otočte a řekněte sýr“. Nechci po vás herecké výkony. Místo toho vám dávám malé úkoly, které vaši pozornost odvedou od toho obřího objektivu.

Třeba vám řeknu:

• "Vezměte se za ruce, běžte pomalu ke mně a pošeptejte si, co vás během obřadu nejvíc pobavilo."
• "Zavřete oči a zkuste si tipnout, co dobrého asi zrovna teď na hostině nosí na stoly."

V tu chvíli přestanete řešit, že vás fotím. Ztrácíte ostražitost a já můžu v klidu lovit upřímné úsměvy.

Jste spíš introverti? Není problém

Ne každý potřebuje fotky, kde divoce vyskakuje a máchá rukama. Jestli jste spíš klidnější pár, uděláme to podle toho.

Vybereme klidné místo někde bokem, zapletete se do dlouhého objetí, prostě jen zavřete oči a vydechnete po tom celém svatebním běhání. Nebo se půjdete jen tiše projít trávou. Žádná velká režie. Jen vy dva a klid.

Hlavní pravidlo: Focení se mnou není dril u trenéra. Zapomeňte na ty strojené fotky, kde se cítíte mizerně. Většina lidí nakonec zjistí, že to je docela fajn únikovka z toho svatebního zmatku.